Nemoc je vše, co je nenormální, vybočující z normy. Myslící člověk jako biologický druh je nemocný tvor. Rozum je nemoc, pokud bují nad přírodní účel.
Takový rozum občas v lidstvu bujel, alespoň v jeho nejlepších jedincích.
Tato nemoc odlišovala člověka od zvířete.
Člověk není ani v nejmenším povznesen nad pouhou animálnost tím, že má rozum, používá-li ho stejným způsobem jako zvířata svého instinktu. (Kant)
Ostatní tento nenormálně přebujelý rozum poslouchali. Například věřili v boha, neužitečně plýtvali prostředky na stavbách chrámů.
Teď ale zjistili, že to byla hloupost.
Rozbřesklo se jim, že zmatené bláboly duchovních lidí, bytostně odporující jejich vlastním představám a zájmům, není už třeba respektovat.
Rozhodli se poslouchat svůj vlastní rozum, který v plném souladu s přírodou slouží jen jako prostředek sebezáchovy, přizpůsobení se prostředí a péči o mláďata.
Absolutní většina lidstva po celou dobu jeho existence jiný rozum nikdy neměla.
Většina lidí, podobná zvěři z lesa, měla vždy rozum jen k praktickým účelům.
A teď se právě praktickým lidem rozsvítilo v palicích. Zjistili, že duchovního člověka vůbec nepotřebují.
Nastala chvíle demaskování duchovních lidí.
Nastala chvíle jejich degradace na služebníky lidu, poskoky luzy.
Duchovní člověk se dříve skrýval obratnou kamufláží. Jeho přebujelý intelekt často doprovázel ve značné míře i praktický rozum, který ostatní potřebovali.
Nyní došlo ke změně. Praktický blbeček si vychoval inteligenta ze svých řad, dal mu školy.
Objevil se nový lidský typ, jenž má dostatek inteligence, ale výhradně praktické.
Vše duchovní je mu stejně cizí jako jeho otci, řezníkovi či hostinskému, kombajnéru či sedlákovi, instalatéru či zedníkovi, účetnímu či provoznímu referentovi.
Naprostou většinu dnešních vysokoškolsky vzdělaných specialistů je nutné zařadit mezi dav.
Tito moderní vzdělanci nemají ani ponětí o existenci evropské kultury.
Klidně Evropu odepsali, nehlásí se k ní, je jim cizí jako zulukafrům.
Proto také mohou kdykoliv kamkoliv emigrovat, klidně od minuty dál provozovat své povolání, aniž by vzdechli po domově.
Dílo předků za nic nepovažují, je jim lhostejné, nikdy o takových věcech ani nepřemýšlejí.
Někdy se tyto stvůry označují jako techničtí barbaři, nádeníci hmoty. (Strade)
Nerekrutují se však jen z řad techniků.
Tvoří většinu odborníků všech profesí, praktických i teoretických, technických i humanitních.
I mezi historiky a filosofy se dnes většina domnívá, že vrcholem kultury je Armstrong a podobná individua v jiných oborech.
Co je nejhrůznější: tito lidé se považují za smetánku společnosti, nejvyšší elitu, za nejkvalitnější a nejhodnotnější lidský typ.
Banda, která je duchovně na úrovni průměrného absolventa pěti obecných tříd a zajímá se přesně jako on výhradně o chlast, děvky, fotbal, televisi, turistiku, moderní odrhovačky, hnízdo a rodinku, se tváří povzneseně a cítí se ostatním nadřazená!
Ten absolvent aspoň ví, co není, kam nepatří a necpe se tam.
Noví vzdělanci vytvořili pseudoelitu, v níž pro duchovního člověka není místo.
Duchovní člověk, tvor s bezúčelně vyvinutými city a intelektem, se ukázal jako kreatura nemocná a společensky stejně zbytečná jako ruská šlechtična.
Zatím se ještě některým z těchto bláznů, zejména umělcům, daří občas své nemoci prakticky využívat.
Je-li nemocných téhož druhu víc, mohou v ostatních vzbudit ilusi, že je společnost potřebuje.
Brzy si však lid položí otázku, k čemu slouží to jejich umění? Komu se líbí? Koho osvěží? Komu dodá nových sil k dalšímu budovatelskému úsilí? K čemu to umění člověka vychovává?
Tyto otázky byly už ostatně položeny a zodpovězeny ruskými bolševiky.
Na Západě je klade a zodpovídá lid sám svým postojem. Co se mu nelíbí, nekupuje. Masový člověk včetně své vrstvy inteligentů nepotřebuje umění, ale bestsellery, módní, literární, hudební i výtvarné zboží.
Jakmile se objeví nový módní trhák, dav včetně davu inteligentů šílí nadšením.
Ve frontě před pokladnou kina, kde se právě promítá nové davové veledílo, můžeme studovat dav v jeho skutečném dnešním složení. Sejdou se tam všichni, od dělníků přes úředníky a lékaře nebo inženýry až po docenty.
Lid také volí své representanty do zákonodárných sborů a ti jsou povinni hájit jeho zájmy, především účelně hospodařit s penězi daňových poplatníků. A nemá-li daňový poplatník zájem o věci nepraktické, nemá representant právo strkat do nich jeho peníze.
A tak i na Západě, ačkoliv se dosud někde vyskytují nesmělé tendence k opaku, se nakonec musí prosadit zdravá mentalita lidu.
Kdysi Aristoteles stavěl filosofii ze všech věd a umění nejvýš, protože neslouží žádnému účelu, ale jako jediná je jen pro sebe. Dnes tato její vlastnost posloužila jako důkaz její zbytečnosti.
Éra duchovního člověka končí. Snad budeme muset dát za pravdu Marxovi, že všechno, co tu dosud bylo, patří do prehistorie a tvoří období hledání, které bude překonáno teprve nastupující érou věčného komunismu, kdy lidstvo skončí s planým mudrováním, kladením si neřešitelných otázek, které, jak dokázali novopositivisté, ani otázkami nejsou, protože nemají smysl, a napře svou sílu i tvůrčí schopnosti k praktickým cílům.
Snad má pravdu Benda, že lidstvo teprve v této éře vědy a permanentního zvyšování materiálního blahobytu nachází své pravé poslání.
Je to ještě horší. Většina potřeb, o nichž obyčejný člověk tvrdí, že jsou praktické, vůbec takové nejsou.
Obvykle jde o něco zcela jiného než praktičnost a užitečnost. Například jde o módu nebo záležitost prestiže.
Nejde o praktičnost, ale o vyhovění davovému vkusu a představám.
Praktičnosti davového člověka by se správně mělo říkat blbost.
Ten ubohý pitomec si zase něco namlouvá.
Své primitivní touhy musí odít seriosním slovem, aby působily důstojně.
Užitečné je to, zač je dav ochoten zaplatit. Toto je přesná definice dnešního pojmu užitečnosti.
Na obzoru není vítězství nadčlověka, ale podčlověka.
_______________________________
– R. Jičín: Kladivo na dvounhý hmyz –
Celá debata | RSS tejto debaty