SLUŠNOSŤ
____________
* * *
SLUŠNÝ občan, je poslušný občan. (Mizantrop)
* * *
Být a zůstat SLUŠNÝ, i když je nebe prázdné. (I. Diviš)
* * *
Žurnalisty dříve SLUŠNÍ lidé opovrhovali. Právem byli považováni za sprostou, zbabělou a prodejnou pakáž. Jejich věčné čmuchání bezcenných každodenností, psí podřízenost chlebodárcům a zároveň luze, lačné hloupých senzací a novinek, neustálé opakování, co kde která politická nula na nějaké idiotské návštěvě u druhého podobného kreténa řekla, kdo kde spadnul pod auto nebo který módní šampión se vyznamenal sportovním výkonem, SLUŠNÉHO člověka hluboce odpuzovalo. (R. Jičín)
* * *
Polynésané začali vymírat, když jim Francouzi vnucovali své představy o civilisaci. Považuji to za povinnost každého SLUŠNÉHO národa, když už nemá sílu se bránit. Polynésané dokázali svou kvalitu. Ale tahle dnešní pakáž, vyžívající se soumaří pracovitostí a shromažďováním nepotřebných krámů? (R. Jičín)
* * *
Politikové mezi sebou nesnesou SLUŠNÉHO člověka, protože dá jen vyniknout jejich špinavým machinacím. (Huxley)
* * *
Kleón z řečnické tribuny úplně odstranil SLUŠNOST. Byl první, který při řeči na veřejnosti vykřikoval, rval si oděv, plácal se do stehen a během řeči pobíhal a nakazil tím i jiné politiky, že také přestali dbát na to, co se SLUŠÍ, a to o málo později zavinilo úplný rozklad veřejného života. (Plútarchos)
* * *
SLUŠNÝ člověk se přece nemůže nikdy naučit tomu věčnému prdelkování a prošení, žebrání o přízeň a předcházení si, účelnému poplácávání po zádech, pochlastávání s kolegáčky a úslužnému přítelíčkování. (R. Jičín)
* * *
Touha po SLUŠNÉ smrti se musí opět stát první ctí nového aristokrata. (R. Jičín)
* * *
„Protože pak skutečně to jinak není
každý SLUŠNÝ člověk je radš oblbený
oblbeností pak spěje k blaženosti
kdy je přesvědčen že vykonal již dosti
k dosažení své představy o sobě
Pak je nejvíc blíže k plné noční nádobě“
(E. Bondy)
* * *
Moja pravda je však strašidelná: lebo dosiaľ sa nazývala lož pravdou. Môj osud chce, aby som bol prvým SLUŠNÝM človekom, aby som sa cítil ako protiklad tisícročných klamstiev … (F. Nietzsche)
* * *
Viděl jsem kolikrát bojácného člověka, který se octl mezi ještě bojácnějším ničemou a SLUŠNÝM odvážným člověkem, a ze strachu se přidal na stranu ničemovu; stává se to dokonce vždy, kdykoli se obyčejní lidé octnou v podobné situaci, protože cesty odvážného a SLUŠNÉHO člověka jsou dobře známé a jednoduché, cesty padoucha jsou skryté a nepředvídatelně rozmanité. (G. Leopardi)
* * *
Od přelomu XVIII. a XIX. století se z pokroku stala doslova modla, v niž věřil každý „SLUŠNÝ člověk”. Tomuto přeludu zřejmě dosud není konce… (E. Bondy)
* * *
Človek má pošpinenú myseľ a zahaľuje sa. Do salónu by nevstúpil ani s obnaženou hruďou a chrbtom, tak ľahko sa v ňom prebúdzajú NESLUŠNÉ myšlienky. (M. Twain)
* * *
Co to jsou vlastně lidské dějiny? Spějí vůbec k čemu? Ve svých dvaapadesáti mám lidské dějinnosti právě po krk; snad je i člověk dobrý, schopen SLUŠNOSTI a soucitu; ale nikdy jako účastník dějinných pohybů. Dějiny se mně zdají z člověčenství tím nejhnusnějším; evaporují táhlý smrad; kamkoli do dějin sáhneš, vylovíš mrtvolu… (I. Diviš)
* * *
Je to jediná možná odpověď, jediná SLUŠNÁ a případná odpověď na jejich tichošlápkovskou, bezpodmínečně prolhanou sprostotu. Lépe ovšem bylo by polít to všechno benzínem a zapálit. Jenže seštosovaný papír nehoří… (I. Diviš)
* * *
Největšími sprosťáky bývají teologové, NEJSLUŠNĚJŠÍMI lidmi fyzikové a kosmologové. (I. Diviš)
* * *
Každý SLUŠNÝ filozof, alebo mysliteľ vie, že všetko čo robí, robí pre pokoj svojej “duše” a len človek veľmi neznalý seba samého, sa domnieva, že mu ide o druhých, žiada nápravu sveta, apeluje a predvádza divadlo o nezištnej láske a poriadku. (Mizantrop)
* * *
Abychom pochopili, jaká nebezpečí přináší lidstvu dědičná ztráta některých instinktů, musíme si připomenout, že v podmínkách moderní civilizace nepůsobí ani jediný selekční faktor ve prospěch obyčejné dobroty a SLUŠNOSTI, leda snad náš vrozený cit pro tyto hodnoty. V komerčním soutěžení západní civilizace jsou dokonce škodlivou přítěží! (K. Lorenz)
* * *
Všechno by se dalo nakonec omluvit, kdyby měl člověk aspoň tolik SLUŠNOSTI, aby se přiznal, že diferenciace při hodnocení životů má čistě sprostý, praktický, utilitární účel. (R. Jičín)
Celá debata | RSS tejto debaty