ukrižovaného génia druhu človeka svojho pudového založenia splývania s realitou ktorá je veľkou neznámou po zásluhe masy, ktorá reaguje pomaly na psychózu psychosomatického rázu úzu sebapoškodzovania váhania, zdráhania predhadzovania si vín za živé mŕtvoly v chode ktoré chytá splín keď sa svine kŕmia na perlách a ty mátaš v ranných hmlách bez dychu čo ti […]

V mládí byly mé smysly jen jakýsi přívažek, náročný souputník, kterého jsem musel sytit, abych se ho mohl zbavit a zabývat se něčím jiným, byly i hrdým nástrojem rozkoše, ale nikdy nebyly tak docela součástí toho, co jsem doopravdy považoval za své já.

Existence je eo ipso provinění, protože je proti původnímu klidu neklidem, proti nehybnému pohybem, proti ne ano, proti dokonalému minusu plus. Plus je svou podstatou agrese, explor, zvnitřku navenek, tudíž neklidné, tázavé, chybující, přitom nutně nedostatečné samo sebou i před samým sebou. Paradoxně touží po sebezničení jakožto jediné možnosti, jak nabýt […]