___________________________
Kultura! Neznám nic nechutnějšího než kult kultury.
Nemohu se ubránit dojmu, že ve vyžívání se kulturou je cosi eunušského, ve smolení literatury cosi usmoleného.
Tvorba uměleckých hodnot může snad někdy dočasně solidního člověka uspokojit, ale rozhodně nemůže vidět hodnotu v jejich konsumaci.
Život a smrt, to jsou hodnoty, a ne rozplývání se při očumování obrazů nebo poslouchání symfonií. V takovýchto povrchnostech nechť se vyžívají snobi a lepší lidé.
Kašlu na občanskou filosofii a umění, balast slov a forem. Kde nejde o život, tam nelze hovořit o hodnotách.
Ve srovnání s intensitou reálného prožitku bojové extase jeví se umění a zvláště jeho konsumace jako cosi bezkrevně, vybledle mátožného, jako zbabělý únik a útěk od skutečných zdrojů života, pokrytecky maskovaný činností, která zdánlivě také sahá po čemsi transcendentálním a infernálním.
Zážitek, na jehož konci se nešklebí smrt, nelze nazvat hodnotou, neboť je vždy jen jejím matným odleskem.
Evropa je posedlá člověčenstvím. Není schopna se od té mánie osvobodit. Člověk a jeho duch se musí neustále rozvíjet, spět dál a dál k novým metám.
Evropský člověk, jak je zřetelné z jeho filosofie, nikdy nebyl schopen se důsledně subjektivisovat, hledat hodnoty v sobě místo vně sebe.
Překonání veškeré existence s její trapnou relativitou a ponižujícím determinismem, dosažení absolutna, toť jediný důstojný smysl a cíl života.
V souvislosti s touto zásadní otázkou musí se umění či kultura jevit nutně jako něco zcela podružného a komického.
Nejde o zpestřování života, ale o jeho překonání.
A ne-li o překonání, pak alespoň o vyplnění své vnitřní povinnosti.
Proto dost už toho věčného uculování!
Kult umění vedl v Evropě tak daleko, že se jím ospravedlňuje i lidská zločinnost, zejména zločinné zacházení se zvířaty.
Člověk může všechno, protože vytváří neskonalé hodnoty, především umělecké.
Jen člověk tvoří umění. Krávy a prasata žádné umění nemají, a proto jejich život nemá cenu.
Umění v moderní době nahradilo boha, který vyřešil tuto otázku tvrzením, že zvířata nemají duši.
Byla tu jakási logika. V případě umění a spravedlnosti jde však o dvě různé věci, které spolu nemají žádnou souvislost.
Umění, jedna z lidských opičáren, nemůže žádným způsobem ospravedlnit zločin. Lidstvo se ospravedlňuje jako jednotlivě špatní umělci: jsem lump, darebák, ublížit bližnímu mi nečiní potíže, ale pracuji ve vyšším zájmu, mám poslání, tvořím věčné hodnoty pro všechno lidstvo a jeho budoucnost.
Ale i kdybychom ospravedlnili umělce, jak bychom mohli generalisovat na všechny ostatní? Genius není náš, je svůj. Konsumenti jeho díla nemohou nabýt hodnoty pouze tím, že se s ním zařazují do téhož zoologického druhu. Nezáleží na tom, že nic nevytvořili. Podstatné je, že neriskují, nedávají nic v sázku, nic nejsou ochotni obětovat. Opatrníci, kteří umořili hrdinu, vydávají jeho hrdinství za svoje, aby si zpříjemnili a zkulturnili svůj pohodlný život.
Kultura? Jen potud, pokud nezbavuje mužnosti. Na prvním místě musí být vždy: statečnost, hrdost, neprodejnost.
A vůbec, jděte mi s tím vaším uměním do prdele!
Slyším-li slovo kultura, nesahám po revolveru pouze z toho jediného důvodu, že žádný nemám.
Všechna ta bezcharakterní snaha o kultivovanost smrdí náramným sebeuspokojením, dobrým vkusem, morálkou, konvencí, tradicemi a vývojem.
_______________________________
– R. Jičín: Kladivo na dvounohý hmyz –
Celá debata | RSS tejto debaty