Je tak nízko, že jakékoliv ocenení je už přecenění. Už zabývat se jím znamená prokazovat mu přílišnou čest a význam. Nejsprávnější by bylo vůbec nevědět o jeho existenci.
Obyčejný člověk funguje jako kybernetická myš. Je schopen chápat jen nejkonkrétnější, prostorově i časově minimálně vzdálené jevy.
Předpis jeho činnosti je prostý jako on sám: jak nejsnadněj v každé situaci proklouznout a něco pro sebe urvat.
Ideální pohnutky v mechanismu tohoto člověka úplně chybí. Je nad jeho chápání, že někdo může jednat, aniž by sledoval osobní výhody.
Proto také nemá a nemůže mít žádný filosofický, náboženský, politický názor, ani přejatý, natož pak vlastní, jenž by byl výsledkem samostatných abstraktních úvah.
Pokud od něho slyšíme žvást, jenž by mohl jako názor vypadat či něco podobného byť i jen vzdáleně připomínat, nedejme se nachytat.
Jsou to jen slova, která někde slyšel a opakuje jako papoušek.
Chová se přesně jako gramofovnová deska. Jako u ní nelze ani u něho předpokládat, že by věděl o čem mluví.
V politice zastává obyčejný člověk vždy takový názor, který mu přináší osobní výhody, aniž by mu sebemíň rozuměl. Jakmile výhody pominou, stává se přes noc ze stoupence odpůrcem.
Totéž nastane, nabídne-li mu výhody jiná strana.
Otřesná je však na tom teprve skutečnost, že tak činí zcela bezelstně a úpřimně, aniž by si byl vědom svého darebáctví.
Myslí si, že je to docela v pořádku, když se přiklání k názoru, který mu vynáší, je přesvědčen, že to tak má být.
Nikdy nepochopí, že je možno zastávat názory z jiných důvodů, než čistě utilitárních. Nikdy totiž nic z jiných důvodů nedělá, nezná jiné důvody.
Vidíme tady jeho něžnou duši v celé kráse.
Jako nenávidí hodnoty a pravdy, které jsou mu cizí, pro něho příliš zložité a nutící ho přemýšlet, tak nenávidí i jejich nositele.
Vše neprůměrné stíha nenávistí, pohrdáním, nebo alespoň výsměchem.
Považuje za svou ctnost a přednost, že je obyčejný jako každý druhý, hovado nerozeznatelné od ostatních.
Nestydí se za svou průměrnost, je hrdý, že se od ostatních nijak neliší a s nimi si rozumí.
I jeho representanti o sobě neustále vytrubují, že jsou jen obyčejní lidé jako všichni ostatní. (viď. strana Obyčajní ľudia)
Miláček davů je stejná svině jako dav, toť jednoduchá rovnice.
________________________________
– R. Jičín: Kladivo na dvounohý hmyz –
Celá debata | RSS tejto debaty