lono je mŕtve časy sú dávno v zabudnutí ostáva zastávka nad životom nič v zlom ani dobrom?

Pořádek a bezpečnost dnes ani nemá kdo hlídat, neboť policie, soudy, politici a recidivisté jsou všichni na jedné lodi. Ti si rozumějí. Spíše pronásledují ty, kdož berou spravedlnost do vlastních rukou, a ty, kteří příliš hlasitými protesty odhalují tento celospolečenský humanisticko-kriminální komplot

„Ničíme-li společenský pořádek, nepodkopáváme si sami půdu pod nohama? Není ‚kultura‘ odvislá od zachování společenského pořádku?“ „Bez starosti!“ zvolal Eugenio, „my ho neuvedeme v nepořádek! Náš úkol není společenský pořádek zničit, nýbrž uvésti jej někde ve zcela malý, kolísavý pohyb, aby vše úplně […]

šťastena sľubotechnazabil som si synačas chce do sýta napiť sa krvitu v hrudi sa stmie va v úsmevechce zub pocítiťna koži sebevlastnej. V noci na srdcispánok neprichádza nad ránomiba smrtka hľadí úkosom do diaľkypo nezvestneja ja sa pýta na svoj osud, ortieľ

pred myslenou sebalikvidáciou.zamýšľaná tvorbahlboká orba degenerovaných so slabými nervami.

zúri jej pazúry sa ma držia povinnosť psia nemotorná existencia konečná v tranze ostávam v obraze, ktorý sa nemení iba tak náhodou o sebe z hodou náhod vznikol plod mŕtvy…

banalita ma stíha na prahu sa míha s nekonečným strachom si liha na lôžko odsúdeného na život a na smrť

existencia sprevádzaná strachom život rýchlo plynie symboly rozdvojenej osobnosti sčítané nie mojou vinou ma minie idú ti k očiam ako útroby tvoje depresie denno denná existencia nezmyslová nočno nočná esencia oblohy idú ti na oči slasti tvojej vlohy bytosti z mesa a kostí<>zubami svedomia obnažené sú ako živé mrtvoly rozlezené svetom ich miesta […]