Svět je halucinogen
Vše je halucinace
Vše je gen
Svět je zmatený místo
Ve kterém plavu
Poetický verše házím za hlavu
A už se jen řídím heslem
Co na srdci to na jazyku
Takže momentálně úzkostlivý sliny
V pokoji
Kterej mi nic neříká
A kterej působí jak ketamin
Proč jsem radikální
Proč jsem tak zasraně loajální
Když chci bejt zbytečně teatrální
Chci bejt zbytečně teatrální
Chci iq svejch rodičů hodit do jámy
Geny si nevyberu
Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny
Můj halucinogen
Je
Mysl plná zasranejch hoven
Ano, slyšíte správně
Jednak hovna
A jednak ještě zasraný
Poezie byla hezká
Když jsem se dívala do tvejch očí
A ony byly jako nádhernej samet
Ale teď se dívám do prázdna
A moje duše je nelogická
Moje duše je nelogická
A moje zbytečnost magická
A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu
A dělat že tu nejsem
A ty taky
A ty taky
A ty taky
A vy všichni zbyteční magiči
Moje zbytečnost je magická
A tím je magie komická
A tím je komedie lidská
A lidskost nelogická
Nelogičnost je lidská
A tím je lidskost mně blízká
Celá debata | RSS tejto debaty