666

Stojím v údivu a celý jsem zkoprněl

Až potud jsem tedy sám nakonec došel

Při hledání nahaté pravdy bez šatů

Není žádných úkroků ani návratů

Jestli se ohlédnu nazpět se zadívat

Bude to úplně jako smrt zaživa

Chci-li neoslepený dál naplno žít

Touhle cestou vpřed já musím jít

Do prostoru, jenž je zahalený mlhou

Dávno už shořely všechny mosty za mnou

Na mé volání se vrací echa dutá

Nedáš – dostaneš, ta pravda je dost krutá

Že neštěstí přichází z lidí, a ne z hor

Že planetu ovládá nejkrutější tvor

To se nám jistě příčí, ale je to tak

Nezbývá než proti tomu vše uděla