666

Výtah z knihy „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, 22. kapitola, 1.část

Dne 7. května 1988, časně z rána, opět bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Jak již nyní víte, vše, co lidští tvorové považují za normální, přirozené a náležité, není ve většině případů ani přirozené ani náležité ani normální. Tím, že nemají jinou zkušenost či znalost mimo toho, co vidí, co mají a co praktikují, nevyhnutelně přicházejí k závěru, že jejich způsob života a pojímání všech životních otázek jsou jedině možné a jedině správné. Toto tvrzení je zvláště pravdivé, když se jedná o závažné otázky lidského života, týkající se každého jednotlivého lidského tvora.

Dva nejobvyklejší pojmy, které provázejí lidská usilování a jejich život, jsou pojmy narození a smrti. Zatím co tyto dva pojmy jsou důvěrně a osobně známé každému lidskému jedinci, pojmy znovuzrození, vzkříšení, transfigurace a transformace jsou pro většinu z nich buď cizí, nebo vůbec neznámé, nebo pouze vzdáleně povědomé a známé jen některým z nich. Přesto důvěrná blízkost a poznání těchto pojmů, zvláště narození a smrti, ještě nutně neznamená, že to, co o nich vědí, co je jim z nich důvěrné a co z nich prožívají, vskutku odráží pravou realitu za nimi nebo v nich se ukrývající.

Co lidští tvorové v tomto ohledu zakoušejí ? V případě narození, jako první krok se odehraje pohlavní styk mezi mužem a ženou. Výsledkem tohoto aktu je velmi často, ale ne vždycky to, že žena počne a otěhotní. V jejím lůně se vyvíjí zárodek po dobu přibližně devíti měsíců. Pak obvykle prochází porodními bolestmi a porodem, kdy plně vyvinutý zárodek je vypuzen z matčina lůna a narodí se na tento svět jako jedinečné individuum, jaké nikdy dříve neexistovalo v této zvláštní jedinečnosti. Toto je ve většině případů vše, co lidští tvorové vědí o narození.

Jak vidíte, je pojem zrození v JEJICH MYSLI OMEZEN pouze na jeho fyzické a tělesné aspekty. Avšak mají velmi málo představ, či vlastně nemají žádné pravé představy o tom, jak se vyvíjí individualita, jedinečná mentalita, duše, osobnost a duch novorozeného jedince a jak se stane se tím, čím se stane.

Mnozí lidští tvorové pevně věří, že vše, čeho je třeba pro vyvinutí jakéhokoliv nového lidského tvora, je jedno sperma z muže, jedno vajíčko z ženy a jejich šťastné zkombinování, které rezultuje v produkci nového života. Věří, že prý se duch a duše toho jedince nějak vyvinou z kombinace mužského spermatu a ženského vajíčka. Žádné další hmatatelné poznatky o tomto procesu nejsou lidským tvorům přístupné. A přece to, co se zde prožívá, je pouze fyzický aspekt tělesného narození lidského jedince, a žádný jiný aspekt, speciálně a obzvláště ne duchovní ani duševní aspekt, jenž se účastní tohoto procesu nejdůležitější a nejzávažnější měrou.

Na druhé straně je lidský pojem smrti omezen na proces fyzického umírání zevních fyzických těl. Co se zde prožívá, je to, že v určitém bodě tělo přestane fungovat, všechny jeho orgány z nějakých důvodů či jakýmikoliv prostředky ukončí svou funkci, tělo ustrne, ochladne, stane se tuhým a déle neodpovídá na žádné vnější či venkovní podněty. Po určité době je tento proces nezvratný. Po své smrti se tělo začíná rozkládat a postupně rozpadat na své prvotní částice, to jest, stane se prachem. Z této zkušenosti vešly do lidské řeči tyto výrazy: „od prachu k prachu“, „od popela k popelu“, „ze země do země“.

Avšak lidští tvorové nemají ponětí o tom, proč musí umírat, proč je smrt nevyhnutelná a co se stane, stane-li se vůbec něco, s tou jedinečnou, živoucí, prospívající, aktivní, fungující a tvořivou individualitou, jaká okupovala to tělo ? (V této věci pak lidští tvorové nemají ani tušení o tom, proč se narodili tak, jak se narodili, a za jakým účelem se zrodili !) Ať se znovu řekne, že lidští tvorové nemají žádnou přímou zkušenostní znalost o stavu věcí po smrti lidského těla. Nemajíce žádný hmatatelný důkaz o tom, oč běží po jejich fyzickém úmrtí, mnozí lidští tvorové předpokládají, že za tím bodem nic již neexistuje a že jedinečná individualita té osoby, co bydlela v tom těle, upadne do zapomnění a stane se ničím. Jiní lidští tvorové věří, že život každého jedince pokračuje nějak a někde po smrti jejich fyzického těla. Zase jiní věří, že duch toho těla se zdržuje nějakou dobu v jakémsi limbu či neviditelné záchytné oblasti, kde čeká na příležitost znovu se narodit a znovu přijít na tento svět přes lůno nějaké jiné ženy. Nazývají tento proces reinkarnací. Avšak pro lidské tvory existuje velice málo věrohodných informací o místě či stavu či podmínkách či životě za čárou fyzické smrti lidského těla.

Tento stručný nástin jasně ukazuje, jak je omezená a chatrná lidská znalost a zkušenost těchto, jakož i jiných, životně důležitých záležitostí. Z tohoto důvodu bude odhalena dodatečná informace o těchto otázkách mimo toho, co již bylo o nich zjeveno v Novém zjevení i ve spisech Swedenborga.

První věcí, kterou třeba poznat, je ta, že proces narození má odlišný průběh a odlišné spoluoznačení v duchovním světě, v mezisvětě, ve fyzickém či přírodním světě pravého Stvoření, v různých oblastech zóny vymístění a ve všech jejích peklech i na planetě Nula. Ve většině případů nemají nic společného. Totéž je pravdou ohledně zkušenosti i pojímání smrti, přerodu, vzkříšení, transfigurace a transformace. V rozličných stavech a na rozdílných místech multivesmíru a v zóně vymístění, jakožto i na vaší planetě mají úplně rozdílný význam.

Ale důležitou otázkou je: „PROČ je vůbec nutné, aby došlo ke ZROZENÍ jakékoliv sentientní entity v jakémkoliv místě, stavu, jakýchkoli podmínkách či v jakémkoli čase ?“