OPICE NA TITANIKU: KE KOŘENŮM NAŠEHO CHOVÁNÍ
3. júna 2024 14:59,
Prečítané 101x,
kristian66,
Nezaradené
Milion let strávil člověk a jeho předchůdci v malých, jasně ohraničených a vymezených skupinách lovců a sběračů, čítajících obvykle několik desítek jedinců. Tento způsob života nás utvářel. Všechny naše vrozené programy chování se vyvinuly jako adaptace na prostředí během dlouhé doby, která tvoří 98 % naší historie.
Zvykli jsme si pečovat o děti, udržovat oheň, rvát se se zvířaty, přežít zimu, ale nezvykli jsme si pečovat o přírodu. Lovec a sběrač starší doby kamenné neměl s přírodou žádné slitování. Lovil a sbíral, mýtil a vypaloval, kdykoliv se mu to zdálo vhodné. Škody, které tím napáchal, se držely v jistých mezích, protože lidí nebylo mnoho, a proto nebyl ani důvod se omezovat. Lidstvo se vyvíjelo z malé skupiny na relativně ohromné planetě a teď je nás šest miliard na maličké planetě.
Za krátký časový úsek civilizačního vývoje posledních deseti tisíc let jsme se po biologické stránce nezměnili. Prodělali jsme sice enormní kulturní vývoj; naše emoce, pudy a způsob myšlení však zůstaly při starém. V těchto ohledech se nelišíme od našeho předka, lovce sobů z doby ledové, jsme však s naší mentalitou doby kamenné „přesazeni“ do moderní společnosti.
Člověk je naprogramován, aby spolupracoval s vlastními příbuznými a do jisté míry i s nepříbuznými jedinci, ovšem jen ve skupinách určité velikosti. A také k tomu, aby hleděl do nepříliš vzdálené budoucnosti. Proč by se naši předkové zajímali o to, co se stane za padesát let? Museli řešit mnohem důležitější, aktuálnější úkoly. Jsme zajatci archaického myšlení, které operuje jen s bezprostředními příčinami a následky. Náš rozum je sice schopen vyvodit, že ničení životního prostředí povede nakonec k naší záhubě, bezprostředně se nás to již týkat nebude, proto nám to nevadí. Na učení systémem pokus – omyl nám dnes už nezbývá čas.
Vedeni rukou přírodního výběru, snažíme se dál šířit vlastní geny a geny svého kmene. Lidská neschopnost vidět dál než za horizont několika příštích let se vymstí, stejně jako skutečnost, že nejsme programováni ke spolupráci mimo určité úzké struktury. Naše lovecko-sběračská morálka není příliš dokonalým vybavením pro třetí tisíciletí. Globální problémy vyžadují rozsáhlejší spolupráci. Člověk ne že nechce, ale není toho v současném stupni vývoje schopen.
21.11.2024
…….. chcel by som na tom niečo zmeniť, ale jednostaj pretrváva ten pocit, že som nepovedel z mosta do prosta nič na ostatok bol chaos, ktorý som neustál stratil som ideu pneumu umanutú prišiel na ranu bola škoda hrkútať neviem upútať hútal som zaodený akoby to bol sen a ja sa nezobúdzam z núdze hľadal som medze ale z ruky mi nikto nezobal preto mi dali na hlavu [...]
21.11.2024
cesta sťa tento život z, ktorého ma vysťahoval ako ´samovraha´ ma zoval musel som to zochabiť stál ako socha oni ma prišli zabiť vábničky som sláb nemám koníčky iba výčitky za svoje vyčíňanie oni ma vycvičili nabic hic a holá ric machiavelliho strach z diaľav nemožný stav, ktorý ľudia vidia bojím sa otvoriť hubu nesproboval som sa dopátrať lesa rúk nasadili mi do [...]
21.11.2024
diametrálny rozdiel vo vnímaní existencia stracená k mání prišlo zneuznání pneumy priam vyumelkovaná nána pred telkou hlavu sklání, aby predišla klání rozhání mračná zázračná nad vecou sebespytovaní strach to nahání usebrání pán žebrá s brachiosaurom machiavellika to nebola moje klika od hospodina sedmospáča ranné vtáča ma nevytáča oddelím zarno od plevy [...]
Celá debata | RSS tejto debaty