666

Buď já, – nebo bližní! Buď mám hledět na sebe, – nebo nutně musím ihned jako obětní beránek pro blaho jiných se nechat zaříznout! Konsequentní altruista nemá právo žít ani 24 hodin! Ale jaký nesmysl celý altruismus. Prospěješ někomu, – ale tím uškodíš nutně jinému, – a naopak, protože každá bytost žije jen na útraty jiných. Zachránil jsi ptáčka, – a napsal jsi tím ortel smrti nesčetnému hmyzu. Zachránil jsi kočku, – a mnoho ptáků a myší zaplatí to životem. Zachránil jsi člověka, – a kolik zvířat sežere tento, než zdechne! Každé štěstí, jehož se staneš původcem, musí být vykoupené neštěstím jiných bytostí; a každé neštěstí, jež způsobíš, bude mít za následek nějaké štěstí, protože jedno má vznik pouze v druhém. Děláš-li dobré skutky, přiléváš vody do jedné nádoby, ale zapomínáš, že ubíráš ji tím z druhé!

Nešpiň se už s tímhle mizerným dobročiněním! Pochop, že je to směšná nerozumnost, zvrácenost z všelijakých morálních předsudků vyplývající, – a že je dobročinnost vlastně hnusná, fi!

Pamatuj si, že ti tvoji největší mudrci jsou plesniví dědkové, mravné baby a kravská lejna, o která bych se ani neotřela!

Dobré je mít hodně peněz, moci cestovat kam chci, mít sluhy, kteří za mne všechno udělají, mít čas blaženě snít a číst romány… Špatná je bolest zubů, bití, špatné je muset se stále dřít, jako blbý vůl, muset lidem podlízat a dožebrávat se všeho, mít souchotiny míchy a nemít odvahu k sebevraždě a ležet dlouhá léta na posteli, – to je špatné!

Dobrá je příjemnost, špatná nepříjemnost. Zdá se to být všední, ale je to velká pravda, neboť myslím, že pojem ‚dobro‘ povstal pouze z pojmu ‚příjemnost‘, že sféra pojmu příjemnost vyčerpává sféru pojmu dobro.

Člověk, ať dělá cokoli, stará se tím jen o sebe, o své štěstí. Ale někdo to dělá chytře, někdo hloupě; hloupě hlavně ten, kdo klade příliš na váhu fantomy ve svém mozku, kterým říká bližní; je to krátce chorobný vrtoch, a moudře to dělají zvířata.

Musím být ‚hodná‘ z chytrosti, poněvadž by mne jinak moji drazí bližní utloukli.

Člověk se má starat hlavně přímo o sebe, o jiné jen pokud mu to prospívá.

Každý vytvoří si svůj zákon, nebo, patří-li k stádu, dá si jej vytvořit od jiných.

– L. Klíma: Bíla svině –