666

V mokrém domě náhle

cesta zastavena

proudy deště jsou táhlé

zmokla i má žena,

v šeru a v temnotě

kde ze stropu kape voda

sedíme tiše nehnutě

věříme, že se to poddá,

raději i stan v tom domě máme

obklopený kalužemi

i ty těžké chvíle jsou staré známé

požehnané mezi všemi,

po noci však přijde den

absolutnem vykouzlen

my půjdeme s písní dál

tou jež nám osud daroval,

tou písní radosti

necháme se vésti

nic jiného neexistuje

než tato přesvatá melodie,

tma nad domem a snad i hvězdy

přinejmenším tušené

Láska nad námi, ta je navždy

vše špatné se přežene,

tvrdé jsou někdy zkoušky života

často ovšem nutné

pak odejde i tupá dřímota

a jako když utne.