666

Vymlácený sklíčka z vitráží,

a mříže rezavý.

Starý oprýskaný nádraží,

kde vlak už nestaví.

Vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.

Kolikrát sis duši spálil,

když´s ty sny chtěl vyrvat ven?

Kolikrát se jiní smáli

tvýmu boji s osudem.

Kolikrát se jiní smáli

a tak ses tomu taky smál.

Nikdo jinej než ty neví,

proč jsi to tenkrát vzdal.

Nikdy nedoženeš zpoždění,

který tvůj vlak nabral.

Stojíš sám na kusý koleji,

(tam) kde už tvůj děda stál.

A čekáš, až se tě někdo zeptá,

nač vlastně ještě čekáš.

Ale pořád se tě nikdo neptá,

tak tady čekáš dál.

Zažloutlý jízdní řády,

co už dávno neplatí.

Nepoznáš už estakády,

co se v dálce klikatí.

Jen vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.