Nehovoří-li se dostatečně o Bohu za míru
Promluví nakonec Bůh v době války
Neznáš li správnou míru, pak naučí tě
Tebe, netvore, být ještě zrůdnějším
Tabě, anděli, docenit velikost svatosti
A potom na novém kolbišti, až zetlejí mrtvoly
Bezuzdným množením vzniknou nové problémy
Je na tobě, duše má, stranit se nevědomostÍ
Abys pak očištěna a pokřtěna našla se v bolesti
Nebo snad nechceš vepsat své jméno do historie?
Ne boj, bezuzdná touha, nebo nekonečná lítost do hry zapojí tě!
Už chci psát jenom pohádky
Vypráví básník, který se již ze všeho vypsal
Nevěda, že v pohádkách je podstata všech bolestí
Nové dobrodružství shledal
Na kuruovském poli se neváhá
Kostky jsou vrženy
Bratr v bratru pozná vraha
Neohlížej se, statečný
Za zády jenom klam a touha
Tam v předu čeká království
K ohledům je slouha
To my jsme ti jinoši s mačetami
Tu ruka tu noha, tam bolely pouta
A hlava s okem co nehledí
Jenom marně se korouhá
A jakejs byl, kolik dobra jsi dal a kolik zlých sil
Teď věnčí tě kolik jsi zkusil
Tisíckrát málo, tisíckrát nic špatná míra
Ale tisíckrát kapka a sytá zem, pak se umírá
Celá debata | RSS tejto debaty