„Je to hrozná kniha:
ulpí vám na duši jako černé znamení
a zbaví vás klidného spánku.“
JACQUES LACAN1
PROROK NOCI GEORGES BATAILLE
Každá společnost se snaží do jisté míry potlačovat určitý druh myšlení, jenž je pro ni – třeba jen potenciálně – nebezpečný, protože jeho cílem je rozvrácení nebo narušení existujících pravidel jejího normálního fungování a, vzato do důsledků, i samotné její existence. V zásadě jde o takový druh myšlení, který prosazuje co největší osvobození lidské individuality. Neboť skutečná svobodná osobnost sebou dá jen stěží manipulovat; skutečně svobodné individuum jen velice zřídka přistoupí na zavedenou hru na spravedlnost a demokracii, na svobodné volby a rovné podmínky pro všechny; skutečně svobodné individuum nemyslí státotvorně, ale podvratně, subversivně, individualisticky. Protože ono je mírou všech věcí, protože ono jediné je autentické a nezávislé, schopné zbavit se pout politického ohlupování, konzumního třeštění a morálních konvencí.
Jedním z nich je etnograf, ekonom, spisovatel, filozof a anarchista Georges Bataille.
Georges Bataille se narodil v roce 1897. V roce 1923 objevuje dílo Friedricha Nietzsche a zůstává jím fascinován celý život. V roce 1928 vydává pod pseudonymem Lord Auch svoji první a zřejmě nejproslulejší knihu Příběh oka (Histoire de l’œil).
„Nejsem filozof, ale světec, možná i šílenec.“
„Pro každého, kdo chce do hloubky pochopit, co to znamená člověk, je Sade četbou nejen doporučenou, ale přímo nezbytnou.“
V roce 1962 umírá.
To, co Bataille nazývá „souveraineté“, tedy svrchovanost, suverenita, je naprostá oproštěnost od všeho, co člověka vězní v určitých strukturách jako součást jemu nadřazeného, neosobního mechanismu.
Jestliže do důsledků přijmeme a rozvedeme Nietzschovo „Bůh je mrtev“, nezbývá nám než nastolit vlastní božskou svobodu, suverenitu individua. To, co se dalo v polovině 20. století, tedy za Bataillova života, jen tušit, naplňuje se koncem 2. tisíciletí měrou vrchovatou: degradace a zotročení nezávislého individuálního myšlení dosahují nesmírných rozměrů. Konzumní „výdobytky“ a více či méně represívní praktiky každého organizovaného státního aparátu mají na skutečnou svobodu jednoho každého člena společnosti zhoubný vliv.
„Svoboda není ničím, není-li svobodou žití na samém okraji, na rozhraní, kde se veškeré pochopení rozkládá.“
Celá debata | RSS tejto debaty