od bolesti ťa nepochová sú to len moje slová.
19. novembra 2024 13:42,
Prečítané 144x,
kristian66,
Nezaradené
rozhodnutie vziať cestu útokom
idem radšej bokom
aby si ma nevšimol nikto z davu
nechcem počuť jeho samovravu
striehnem na korisť
zoblečený až na kožu
tŕne bolesti v očiach
nostane kameň na kameni
nosné myšlienky ako barla času
serem na všetko z vrchu
hodiny jeho ubiehajú
sekundy sa stretávjú
vymieňajú si pohľady
iba u mňa sa neprelomili ľady
keď kráčam o sebe neviem
keď o sebe viem nekráčam
všímam si vnady
na cintoríne obdivujem záhrady
všetky chyby
milné omyly.
vojna je prehratá
čas chce smrť
iba od bolesti ťa nepochová
sú to len moje slová..
08.12.2024
Vymlácený sklíčka z vitráží, a mříže rezavý. Starý oprýskaný nádraží, kde vlak už nestaví. Vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách. Kolikrát sis duši spálil, když´s ty sny chtěl vyrvat ven? Kolikrát se jiní smáli tvýmu boji s osudem. Kolikrát se jiní smáli a [...]
08.12.2024
V mokrém domě náhle cesta zastavena proudy deště jsou táhlé zmokla i má žena, v šeru a v temnotě kde ze stropu kape voda sedíme tiše nehnutě věříme, že se to poddá, raději i stan v tom domě máme obklopený kalužemi i ty těžké chvíle jsou staré známé požehnané mezi všemi, po noci však přijde den absolutnem vykouzlen my půjdeme s písní dál tou [...]
08.12.2024
zľakne sa a kľakne taktne tne do živého boha pustého človeka z kapusty ktorý mu skrz prsty uniká je to asi mnemotechnika v cmote chemoterapie diskordiána, ktorému sa otvára telesná schrána aby to riskol ten mord bude sa to diať stačí vytrimac príde zima nespokojnosti jeho velebnosti kata v cele smrti chcel by praštiť hlavou o zeď tak ho prosím z omylu vyveď
Celá debata | RSS tejto debaty