666

Naše opravdové já, jádro naší vnitřní povahy, je to, co se vyskytuje až za tím a co neví nic kromě chtění a nechtění.      tj ´slabá´ a ´silná´ vôľa= naše skutočné ´j-a´

Předpokládá se, že identita osoby spočívá v jejím vědomí. Jestliže si pod tím nicméně představujeme toliko vědomou vzpomínku na běh života, není to dost. Je pravda, že o průběhu našeho života víme o něco víc než o románu, který jsme kdysi četli, přesto však je toho skutečně velice málo. Základní události a zajímavé scény se vtiskly do naší paměti; co se týče zbytku – na jednu zapamatovanou událost se jich tisíc zapomene. Čím jsme starší, tím víc kolem nás všechno plyne, aniž by zanechalo stopy. Je pravda, že následkem našich vztahů s vnějším světem jsme si zvykli považovat subjekt vědění, to vědoucí já, za své skutečné já. Toto je nicméně pouhá mozková funkce a není to naše skutečné já. Naše opravdové já, jádro naší vnitřní povahy, je to, co se vyskytuje až za tím a co neví nic kromě chtění a nechtění.  

Vědoucí já/pozorovateľ/ nemůže najít jednající já, které hledá/pozorované/.