666

„Když dva vlci z železného háje zhltnou slunce a měsíc, hvězdy zmizí z nebe. Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí vlk Fenrir. Z moře se vynoří had Jörmungandr. Surtr vyrazí v čele šiku synů Múspellu a Loki připluje spolu s mrazivými obry na lodi Naglfar vyrobené z umrlčích nehtů. Všechny síly zla se sjednotí na Vígrídské pláni. Tehdy Heimdall mocně zaduje na svůj roh a započne soumrak bohů.“ Tak praví dávná severská legenda o konci světa. Nové objevy však naznačují, že Ragnarök je založen na skutečných událostech: vulkanické zimě, která zdevastovala Evropu roku 536 našeho letopočtu. Závoj popela a sirných plynů zastínil slunce na deset let a rozpoutal řetězec ničivých událostí: sníh v létě, klesající teploty, hladomor, mor. Nyní nové objevy naznačují, že tato klimatická katastrofa mohla dát vzniknout jednomu z nejmocnějších mýtů severské kultury: Ragnaröku.

Dánské národní muzeum provedlo zajímavý výzkum, který nově definuje hranice mezi mytologií a historií. Analýzou růstových letokruhů více než stovky dubů z 6. století, našli vědci konkrétní důkazy o období malého nebo žádného růstu, zvláště patrného v létě mezi lety 539 a 541. Morten Fischer Mortensen, vedoucí vědecký pracovník muzea, zdůrazňuje důležitost tohoto objevu, který vrhá nové světlo na jedno z nejtemnějších období evropských dějin, a to doslova i metaforicky. Mnozí o tom spekulovali, ale poprvé můžeme ukázat, že možná největší klimatická katastrofa v dějinách lidstva zasáhla Dánsko ničivým způsobem. Vědecké analýzy odhalují, že toho roku jedna nebo více sopečných erupcí na severní polokouli spustila desetiletí trvající „sopečnou zimu“. Dopad byl globální: během léta v Číně sněžilo, zatímco v Evropě klesla průměrná teplota o 2,5 stupně Celsia. Na druhé straně Atlantiku trpělo Peru suchem a roku 541 zasáhl Egypt dýmějový mor. Zvláště zarážející je, jak tyto události mohly ovlivnit nejen osudy lidských populací, ale také jejich mytologii. Zdá se, že „Fimbulvetr“ (Velká zima), která podle severské mytologie předchází Ragnarök a bude trvat tři roky, dokonale odráží tuto klimatickou katastrofu.

Archeologie nabízí další zajímavé stopy. Během tohoto období se objevuje několik důležitých zlatých nálezů, zatímco pokladů z pozdějších obdobích je překvapivě poskrovnu. Vědci věří, že to může naznačovat, že všechny cenné předměty byly elitami obětovány bohům v naději, že přivedou zpět Slunce. Klimatická krize také změnila zemědělské postupy. Přeživší byli nuceni diverzifikovat své plodiny, aby zajistili větší potravinovou bezpečnost. Například žito se během následujících staletí stalo stále běžnějším, pravděpodobně proto, že vyžaduje méně slunce než jiné obiloviny. V každém případě byl dopad na obyvatelstvo devastující. Jak vysvětluje Mortensen: „Když stromy nemohly růst, na polích nic nerostlo. Ve společnosti, kde všichni žijí ze zemědělství, to má katastrofální následky.“ Odhady naznačují, že v Norsku a Švédsku mohla zemřít až polovina populace a podobné scénáře se mohly odehrát v Dánsku. Je fascinující sledovat, jak tato katastrofa vedla k trvalým změnám v severské společnosti. Žito, zavedené jako „pojistka“ proti budoucím hladomorům, se stalo hlavní součástí skandinávské stravovací kultury. Tamní láska k žitnému chlebu se tedy zrodila z klimatické krize. Mýty mohou být čistou fantazií, ale mohou také obsahovat ozvěny pravdy z dávné minulosti. Nyní můžeme říci, že existuje velká shoda s tím, co můžeme vědecky prokázat.