Vědomí je na počátku v podstatě ničím, protože je prázdné, a to, čím se postupně naplňuje, je vůči němu až odvozené, neúplné a dodatečné, ale právě tímto naplňováním se člověk vlastně vytváří. Člověk jako subjektivní já
substanciálny pojem ´ja´….
je v tomto smyslu druhotný, protože vědomí reflektuje samo sebe až s odstupem, a tím se váže k něčemu, co samo není, tedy k bytí o sobě. Člověk je ovšem svobodný, tím, čím je, se stává svým jednáním, svou seberealizací ve svobodném projektu, čímž se pozdvihuje z onoho původního nic. Svým jednáním vytváří hodnoty, jejichž zdůvodněním je jen jeho svoboda. Hodnoty tím nemohou mít nadčasovou nebo univerzální platnost, a podle Sartra nemají ani žádné vlastní bytí. Svoboda je údělem člověka, člověk je k ní “odsouzen”, protože jejím projevem je volba, které se člověk nemůže vyhnout, neboť i odmítnutí volby je volbou.
sloboda je prejavom voľby, alebo je voľba jej prejavom?
Naštěstí člověk není zodpovědný jen sám sobě, ale i druhému a za druhého. Existence se takto nejvýrazněji projeví v extrémních situacích, kde se nejvíce otevírá možnost volby jako projevu tohoto bytí. Sartre tedy veškeré bytí zredukoval na problémy pobývání člověka ve světě a všechno ostatní je pro něj nicotné, což je podle mého názoru naprosto nepřijatelné.
Celá debata | RSS tejto debaty