Kdokoli, kdo se podívá na vývoj posledních několika let, může nabýt přesvědčení, že autarkie je více než jen princip – je též nevyhnutelným následkem dané všeobecné politické a hospodářské situace. Pro mnoho lidí to v současnosti představuje opravdové pohoršení a vrchol iracionality, jelikož racionalitu spatřují v „dělbě práce“ a v obchodu s rozumnými mantinely svobody a rovnými cly. Je absurdní, říkají, budovat systém na základě principu, dle kterého jsou jedni nuceni zvažovat každý zdroj a utahovat své vlastní opasky, aby žili „soběstačně“, zatímco druzí jsou namísto toho jen ohromeni svým vlastním bohatstvím. Tím pádem spatřujeme v autarkii „plod nutnosti“, který vzešel z násilného a iracionálního politického zásahu do hospodářství.
Lehkost, s jakou lze jinak podobný názor zcela převrátit přidáním neoddiskutovatelně materialistických rysů, je vskutku překvapivá. Můžeme tak uvažovat, jestli je právě takovýto protichůdný systém „racionální“ a „rozumný“ – systém tzv. „volného trhu“, který se rovná surové skutečnosti, že nějaká větší ekonomická moc, založená primárně na kontrole surovin nějakými lidmi, nastoluje železné vztahy pasivní závislosti jiných lidí na první skupině, právě prostřednictvím „nutnosti“ a „racionality“ „normálních“ ekonomických pochodů. Z vyššího hlediska jde o protivící se nelogičnost a strašlivější jho, než jaké kdy na jedince nasadila jakákoliv tyranie.
Lidé, kteří dnes nechtějí být semleti soukolím takovéhoto stroje a kteří si zvolili autarkii za svůj princip, jsou lidmi, kteří probudili cosi duchovního, lidmi, kteří ukázali, že oplývají vnímavostí k hodnotám, které nelze snižovat na hodnoty žaludku a toho, co s ním souvisí – a již tu jde o princip osvobození. Jestliže byli k tomuto přivedeni nutností (do čehož bychom měli počítat vše, co se vztahuje k samotné realistické politice), měli bychom uznat, že v tomto případě nutnost sehrála právě onu šťastnou úlohu, na kterou jsme poukázali na začátku, a že stačí již pouze jediný krůček, se správnou reakcí, abychom se pozvedli k fakticky duchovnímu vědomí.
Celá debata | RSS tejto debaty