666

Máme velký sexy mozek, na který jsem právem pyšní, ale platíme za to nemalou cenu (viz níže). Za naši chloubu musíme být vděčí schopnosti chůze po dvou končetinách, o čemž si nyní povíme něco víc. Pozemní bipedie nemusela zpočátku přinášet žádnou zásadní výhodu, navíc první hominidé ještě nebyli pohybu na zemi zcela přizpůsobení a v případě nebezpečí se stále uchylovali do korun stromů. Bipedie byla pomalá a činila lidské předky zranitelnější vůči predátorům (i nejrychlejší běžec není dost rychlý). Je ovšem možné, že vzpřímená chůze poskytovala více drobných zlepšení v různých oblastech života (větší rozhled, uvolnění rukou, možnost lépe dosáhnout na potravu apod.). Během starších čtvrtohor se africká krajina měnila a ostrovy lesa byly stále častěji odděleny otevřenými travnatými plochami. Úspornější pohyb po dvou tak mohl našim předkům poskytnout značnou výhodu při dlouhých přesunech a při pátrání po nerovnoměrně distribuovaných zdrojích potravy. Pro zajímavost uveďme, že lidská chůze je údajně až o 75 % méně energeticky náročná, než je například pohyb šimpanzů po všech čtyřech.

Chůze po dvou končetinách s sebou přinesla změny na celém lidském těle, která však nejsou jen pozitivní. Velký týlní otvor (foramen magnum) je posunutý směrem vpřed, protože lebka vzpřímených lidí je umístěna nahoře na páteři, nikoliv před ní jako u čtyřnohých opic. Posun lebky umožnil také postupné zploštění tváře a později i růst mozkovny. Tento posuv souvisí obecně s bipedií a není specifický pouze pro člověka. Páteř tvoří dvojesovité předozadní prohnutí, které efektivněji přenáší váhu celé horní poloviny těla na pánev a kyčelní klouby. Obratle se směrem od krku k pánvi postupně zvětšují, jak nesou stále větší váhu. Objevují se specifická onemocnění, spojená s bipedií – kýla, bolesti páteře, vyhřezlé meziobratlové ploténky, skolióza, hemoroidy, opotřebovávání kyčelních a kolenních kloubů, ploché nohy, aj.

Bolest zad a další problémy spojené s namáháním opěrného a pohybového aparátu jsou nešťastným „vedlejším produktem“ vzpřímené chůze. Tím, že celá naše váha je nesena jen dvěma spodními končetinami, dochází k nadměrnému zatěžování křížové oblasti páteře, občas k vyhřeznutí meziobratlových plotének nebo zborcení klenby chodidla a zejména u starších lidí k onemocněním kyčelního či kolenního kloubu. Šest milionů let je prostě krátká doba na to, aby proces evoluce vytvořil něco vhodnějšího. Samotná chůze po dvou tedy nemusí být až tak výhodná pro samotného jednotlivce, ale pro člověka jako druh měla klíčový význam. Bez ní by lidé nikdy nebyli lidmi.