~ Arthur Schopenhauer, from The Vanity of Existence
19. augusta 2024 10:56,
Prečítané 168x,
kristian66,
Nezaradené
In a world where all is unstable, and nought can endure, but is swept onwards at once in the hurrying whirlpool of change; where a man, if he is to keep erect at all, must always be advancing and moving, like an acrobat on a rope – in such a world, happiness is inconceivable. How can it dwell where, as Plato says, continual Becoming and never Being is the sole form of existence?
Man never is happy, but spends his whole life in striving after something which he thinks will make him so; he seldom attains his goal, and when he does, it is only to be disappointed; he is mostly shipwrecked in the end, and comes into harbor with masts and rigging gone.
08.12.2024
Vymlácený sklíčka z vitráží, a mříže rezavý. Starý oprýskaný nádraží, kde vlak už nestaví. Vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách. Kolikrát sis duši spálil, když´s ty sny chtěl vyrvat ven? Kolikrát se jiní smáli tvýmu boji s osudem. Kolikrát se jiní smáli a [...]
08.12.2024
V mokrém domě náhle cesta zastavena proudy deště jsou táhlé zmokla i má žena, v šeru a v temnotě kde ze stropu kape voda sedíme tiše nehnutě věříme, že se to poddá, raději i stan v tom domě máme obklopený kalužemi i ty těžké chvíle jsou staré známé požehnané mezi všemi, po noci však přijde den absolutnem vykouzlen my půjdeme s písní dál tou [...]
08.12.2024
zľakne sa a kľakne taktne tne do živého boha pustého človeka z kapusty ktorý mu skrz prsty uniká je to asi mnemotechnika v cmote chemoterapie diskordiána, ktorému sa otvára telesná schrána aby to riskol ten mord bude sa to diať stačí vytrimac príde zima nespokojnosti jeho velebnosti kata v cele smrti chcel by praštiť hlavou o zeď tak ho prosím z omylu vyveď
Celá debata | RSS tejto debaty