SLAST Z VÝKONU MOCI
Slast z moci je velmi významný důvod, proč lidé po moci touží a nejsou s to se jí zříci. Je klíčem k pochopení mocenské pýchy, závislosti i posedlosti.
Harvey Rich, washingtonský psychoanalytik, jenž vyšetřoval armádní důstojníky včetně „lidí, kteří měli prst na jaderné spoušti“, roku 1982 v rozhovoru pro New York Times sdělil:
– „Byli naprosto v pořádku, zcela zdraví. Měli rádi peníze, svou hru, těšil je sex a byli relativně bez obtíží. Jestliže zdravý jedinec získá moc, miluje ji. Je to dlouho odkládané naplnění toho, o co se snažil celý život.“
K tomu lze přičíst výroky citované ve stejném článku:
– „Výkon moci je nejúčinnější krátkodobé antidepresivum na světě“ (Bertram S. Brown, šéf amerických Národních ústavů duševního zdraví).
– „Moc je nejúčinnější afrodiziakum“ (Henry A . Kissinger, ministr zahraničních věcí USA v době studené války. Věděl, o čem mluví).
– „Být mocný je afrodiziakum. Muži, kteří do okamžiku, než získali moc, nepřitahovali ženy, je začali přitahovat, jakmile moc získali. Jakmile o moc přišli, přestali je přitahovat“ (Morris E. Chafetz, šéf Národního institutu zneužívání alkoholu a alkoholismu).
„všechny studie dokládají, jak duševní zdraví a sebeuspokojení souvisí se společenským postavením. Čím víc kontrolujete zdrojů, tím lépe se cítíte“ (David Kipnis, Temple University, Philadelphia).
„Bezmocnost podlamuje,“ George H. Pollock, šéf chicagského psychoanalytického institutu (Rich 1982).
„Dosažení a výkon moci se podobá blahu po dávce heroinu,“ poznamenal nejeden psychiatr.
Ve hře Milana Kundery Ptáčník jedna z postav vysvětluje, že moc je opravdu sladká tehdy, když mrzák poroučí zdravému a blb moudrému.
Na druhé straně platí, že moc přináší ztrátu přátel, růst rizika závislosti na alkoholu a drogách, „senzitivitu dona Juana“, to bylo označení narcistických znaků mocenské závislosti v 80. letech minulého století a lichocení a lokajství podřízených, které omezuje rozlišování skutečnosti. Syndrom vyhoření, burn-out syndrom, objevující se často po ztrátě moci u lidí, kteří se příliš ztotožnili se svou mocenskou pozicí, je běžný.
Mimochodem: klíčový motiv sériových sexuálních vrahů je sadistická slast. Složkou jejich motivace je potřeba moci nad obětí. Kromě jiného zvyšuje míru sexuálního nabuzení (Myers et al. 2006).
____________________________
– F. Koukolík: Mocenská posedlost –
MOC
„Jev zvaný moc je současně starší a fundamentálnější než jev zvaný stát; přirozená moc některých lidí nad jinými je princip všech lidských organizací a lidských kroků vpřed“, napsal Bertrand de Jouvenel (1903-1987), francouzský filosof a ekonom.
Zkušenost říká, že na konec věty mohl připojit: „i vzad“.
Bertrand de Jouvenel postřehl základní součást evolučního dědictví lidských sociálních vztahů.
Výzkum mluvící o skupinové selekci a dvojí dědičnosti, zmíněný v kapitole o morálním rozhodování a v závěrečné kapitole pojmenované Darwinova mez a past, říká, že máme moc a vztah k moci nějakým způsobem a v nějaké míře jak v genech a tím i ve funkčních systémech mozku, tak v kulturní tradici, a to jako jedinci i jako skupiny.
____________________________
– F. Koukolík: Mocenská posedlost –
Celá debata | RSS tejto debaty