sotva sním tu bulvu
již z řetězu se urvu
česnek polkl jsem
a pocítil
jak se ve mně vznítil
nehasnoucí oheň
jemuž jiný není roven
jme tě do náruče
v hlavě začíná ti hučet
lodyha v tobě začíná pučet
více ani
nemůže ti to slušet
nezbývá než se odporoučet
mozkomíšní mok
dostal z toho šok
uši hoří plameny hovoří
nikdy nevyhoří
poletují na ohnivém oři
o česneku hudu
byl jsem tu a budu
pevný jsem jak skála
jak tak ve mně sálá
on ze všech zelenin
nejvíce je in
nejísti česnek
již dávno jsem hyn
posvačím česneku metrák
v nebi není nutno větrat
smrt chutná až bůh brání
smrt chutná až bůh brání
žádá si to usebrání
dříve než něčí city zraní
nakráčet s ním do ústraní
do úst ústraní
u nebeský brány
v nebytí?
tělo to tak chtělo
bere si mne znova
zázrak se tu koná
znova a znova
zkrátka pohádka
ta dužina duši má
korunou vítězství
je změna skupenství
buď jak buď… je samá chuť
sotva si dlábnu – mládnu
bez česneku naopak
chřadnu a vadnu…
Celá debata | RSS tejto debaty