Večer, keď slnko sfarbí zore sediac na kamennej lavici
pozorujem virtuálne more
čo vzďaľuje sa ku hviezdam
som sám.
A ráno, hneď na obzore
ma slnko vábi v monitore.
..slza steká mi po lícia
padá dole–neviem kam
som sám.
Večer, keď slnko sfarbí zore sediac na kamennej lavici
pozorujem virtuálne more
čo vzďaľuje sa ku hviezdam
som sám.
A ráno, hneď na obzore
ma slnko vábi v monitore.
..slza steká mi po lícia
padá dole–neviem kam
som sám.
Vymlácený sklíčka z vitráží, a mříže rezavý. Starý oprýskaný nádraží, kde vlak už nestaví. Vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách. Kolikrát sis duši spálil, když´s ty sny chtěl vyrvat ven? Kolikrát se jiní smáli tvýmu boji s osudem. Kolikrát se jiní smáli a [...]
V mokrém domě náhle cesta zastavena proudy deště jsou táhlé zmokla i má žena, v šeru a v temnotě kde ze stropu kape voda sedíme tiše nehnutě věříme, že se to poddá, raději i stan v tom domě máme obklopený kalužemi i ty těžké chvíle jsou staré známé požehnané mezi všemi, po noci však přijde den absolutnem vykouzlen my půjdeme s písní dál tou [...]
zľakne sa a kľakne taktne tne do živého boha pustého človeka z kapusty ktorý mu skrz prsty uniká je to asi mnemotechnika v cmote chemoterapie diskordiána, ktorému sa otvára telesná schrána aby to riskol ten mord bude sa to diať stačí vytrimac príde zima nespokojnosti jeho velebnosti kata v cele smrti chcel by praštiť hlavou o zeď tak ho prosím z omylu vyveď
Témou boli nielen strategické otázky jadrovej dohody, ale aj každodenný život v Iráne.
Štátny varovný systém v mobiloch upozorňujúci na útoky sa stal každodenným budíkom ľudí na Blízkom východe.
„Považujem za mimoriadne nepravdepodobné, že by USA vyslali do Iránu nejaké väčšie pozemné sily,“ povedal pre Pravdu vojenský analytik Jonathan Schroden.
Zábery priamo zo zjazdovky zachytil náš mReportér.
Celá debata | RSS tejto debaty