Byla jsem andílkem z čisté lásky vytouženě zrozeným…
S dětským smíchem a plavými vlásky,
v šedivý svět vhozeným…
Své křídla však nestačila jsem
ani s větrem v nich rozevřít…
Celou krásu světa nezáhledla jsem
a sotva na začátku musela jsem zemřít???
Nepoznala jsem celého života
krásy, útrap, ale i všeho štěstí…
Byla mi náhle i v lásce jistota upřena…
Proč hned osudem mým vstupem do světa
musela jsem dostat tvrdou pěstí???
Teď temným tunelem za ruku
někdo jiný mně vede…
Už nevidím a neslyším doma zvuk zruchu,
jen pláč mého milého medvídka,
jenž se jím k nezastvení nese…
Pláče a smutkem nezadržitelně vzlyká,
žárlí na novou přítelkyni vedle mně…
Na kterou jen stěží se náhle zvyká
a která někam jinam mně vede…
Celá debata | RSS tejto debaty