Stojím v údivu a celý jsem zkoprněl
Až potud jsem tedy sám nakonec došel
Při hledání nahaté pravdy bez šatů
Není žádných úkroků ani návratů
Jestli se ohlédnu nazpět se zadívat
Bude to úplně jako smrt zaživa
Chci-li neoslepený dál naplno žít
Touhle cestou vpřed já musím jít
Do prostoru, jenž je zahalený mlhou
Dávno už shořely všechny mosty za mnou
Na mé volání se vrací echa dutá
Nedáš – dostaneš, ta pravda je dost krutá
Že neštěstí přichází z lidí, a ne z hor
Že planetu ovládá nejkrutější tvor
To se nám jistě příčí, ale je to tak
Nezbývá než proti tomu vše uděla
Celá debata | RSS tejto debaty