do dna

17. septembra 2019, kristian66, Nezaradené

na ex

spolkla bych koktejl

z prášečků kůži

nechala zmodrat

a těsně před koncem

pověsila na drát

umrlkyni umělkyni

do průvanu nad vanu

pěkně vykrvácet

skácet les

najít vlez

do nikam

unikám…

už vidím růžky

kopýtka tančí

kotel je teď můj motel

na přespání smrti

tikotem se v času

čerti vrtí

 

/doslov:

prý píšu smutně

uvnitř mne tak vně

mlha obkládá rány

v údolí líbezném dříve

než vstanu

při/tom hladím srst života

láskou sejmuta

pestrobarevné plejády

tajně v očích nosím

prosím ať mne unáší

do víru

ruměnců/